Ondra Teplý

Trénink

Dnes

Běh:
běhátko po kole
Kolo:
18h spinning Mamut - rezervováno
fitko + masáž

Zítra

Běh:
18h Klánovice
Plavání:
6:30h Hostivař
20h jóga Mamut

Závody

Běh ČB - 10km
16.12.2018 - bude za 4 dny

Maraton Bolevák - 42,2km
23.12.2018 - bude za 11 dní

Štědrodenní běh Úvaly
24.12.2018 - bude za 12 dní

Kilometrovník

Ostatní

Ironman Regensburg

David Sajner, www.etriatlon.cz

Týden po Zurichu utekl jak voda a na pořadu dne byla velká premiéra. Zaprvé se v Regensburgu chystal premiérový ročník závodu, na jehož start se postavilo necelá třicítka českých závodníků, čímž se závod stal nejvíce obsazeným závodem série Ironman. (autor: David Sajner)

Za druhé jsem se chystal poprvé v životě pokořit 2 IM v týdenním rozestupu. Už teď vím, že to bylo poprvé a zároveň naposledy. Jedinou aktivitou za minulý týden bylo dojít si 2x na masáž, každý večer si na hodinu zapnout elektrošoky od Compexu a roztřídit 1000 fotek z Zurichu. Dle moudra, které jsem pochytil od Honzy Řehuly: „Trénuj, abys mohl na start a odpočívej, abys dokončil“, jsem se cítil připraven. Jelikož se do Regensburgu 2011 chystá početné pole čtenářů, tak se pokusím popsat prostředí a průběh závodu.

Do místa závodu jsem se vydal v sobotu ráno a před polednem jsem zaparkoval u hotelu v bývalém klášteře Hotel Karmeliten a vydal se na procházku městem spojenou s registrací a návštěvou expa. Registrace a expo se nacházela v historickém centru města, které bylo kromě ironmanů plné turistů. Na registraci nebyla žádná fronta, dobrovolníků byly všude spousty, všichni obstojně vládli němčinou, takže vše proběhlo bez sebemenšího zádrhelu. Expo bylo rozděleno na dvě části (nábřeží u registrace, která byla umístěna ve věži podobné Mostecké věži a na náměstí cca 300m od registrace). V sobotu odpoledne bylo nutné odvézt kolo a další propriety do prvního depa u Gugenberger See, které je vzdáleno asi 12 km z centra. Buďto se tam závodníci dopraví po vlastní ose, případně mohou využít shuttle busů.

Parkoviště mělo neomezenou kapacitu, neboť se jednalo o čerstvě posečené obilné pole. Depo bylo umístěno uprostřed louky cca 900m od parkoviště. V podvečer už byla většina z dvou tisíc bicyklů na stojanech, takže jsem bezpečnostní a technickou kontrolou prošel bez zdržení. Na břehu jezera jsem potkal medailistu z úplně prvního IM na Havaji Dave Orlowski, který se po 30 letech od prvního startu rozhodl postupně dokončit všechny IM. Plavecká část již byla vytýčená na hladině jezera velikosti průměrné pískovny v středočeském kraji a nějak jsem si nemohl představit, jak se tam ráno vměstná 2000 závodníků, aniž by se navzájem pomlátili.

Doprava závodníků z centra na start byla od 4,00 do 6,00 zajištěna shuttle busy. Jelikož dle propozic byly autobusy pouze pro závodníky bez doprovodu, tak jsme využili spolujízdy s Petrem Horáčkem a těsně po šesté hodině jsme zaparkovali na poli. V 6,45 skončilo rozplavání a více než 2000 nedočkavých ironmanů se mačkalo na malé písečné pláži. Profi stáli v první řadě a žádnou výhodu náskoku nedostali, takže si vyzkoušeli, jak se plave v automatické pračce.

Postavil jsem se na levý okraj startovního pole a rozhodl jsem se plavat sice o pár desítek metrů více, ale aspoň v klidu. Podvodních masáží jsem si už letos užil dost. Po startovním výstřelu se pole pomalu dalo do pohybu a po 40s jsem se dostal k vodě a zamířil k rákosu lemujícímu okraj jezera. Plavalo se jedno kolo ve tvaru U tam a zpět. Trať byla vytýčena poměrně velkými bójkami. Plaval jsem poměrně osamocen, takže kopanců a dalších ran jsem byl ušetřen. Kontroloval jsem, abych se nezamotal do hlavního pole, kde to muselo dost bolet. Moje taktika byla plavat co možná nejvolněji, abych ušetřil síly do další části závodu. Na pláži jsem se objevil za 1:16, což mě příjemně překvapilo, neboť to bylo pouze o necelé 2 minuty pomalejší než v Zurichu.

Cyklistika je rozložená do dvou okruhů a po absolvování druhého okruhu se pokračuje do centra města, kde se nachází druhé depo. Začátek cyklistiky je rovinatý a po plavání je možné se srovnat a dobře rozjet. Jede se po kvalitní široké silnici, takže nedochází k tlačenici a kontaktu s ostatními. Jelikož němci dbají na bezpečnost, tak celá cyklistika je kompletně uzavřená v obou směrech. Na trať nepronikne ani myš neboť i sebemenší výjezd z pole či lesa bych chráněn pořadatelem, navíc se po trati pohybovalo velké množství policistů na motorkách a průběžně kontrolovali hladký průběh závodu. Asi na desátém kilometru se silnice začíná zvedat, kvalita povrchu vozovky se zhoršuje na standard českých okrsek a rychlost rapidně klesá. Stoupání je poměrně táhlé a kombinuje prudší úseky s mírnými. Po osmi kilometrech se objeví toužebně očekávaný vrchol a následuje prudký sjezd, ve kterém se většina nastoupaných metrů rychle ztratí a následuje další stoupání, které končí na třicátém kilometru cyklistiky. Především ve druhém kole se ukázalo, kdo má a kdo nemá natrénováno.

Na občerstvovačkách jsem zažil novinku – rozdávali mokré houbičky jako na běhu a na chlazení jsou perfektní. Následný sjezd je přehledný a hlavně bezpečný. Ve druhém kole jsem to pustil dolů bez brždění a maximálku jsem měl těsně nad 80 km/h. Přibližně od 40. km to je až do konce okruhu nepatrně zvlněná rovina s výjimkou malého „kopečku“ asi na 60. km. Většina tratě je vedená uprostřed polí a kromě průjezdů vesnicemi, ve kterých se dost fandilo, není silnice ničím chráněná a dost tu foukalo. Velkou pochvalu bych připsal více než třicítce rozhodčích, kteří i na rovinaté trati dokázali rozehnat formující se balíky a veškeré pokusy o hákování okamžitě trestali. Málokterý penaltybox zel prázdnotou a ke konci cyklistiky mělo hodně závodníků vylepšené startovní číslo o podpis rozhodčího. Na konci druhého okruhu se zamíří směrem k centru a přibližně 10 km se trať klikatí městem, většinou po širokých hlavních tazích. Kdo nezná trať a na 180. km se vyzuje v očekávání depa, tak bude ještě 2 km šlapat bez bot, neboť trať je o kus delší než obvykle. Přestože se trať zdá být rovinatá, tak celkové převýšení dle Garmina je 1.293 m (o 60m méně než Zurych). Za 5 hod a 38 min. jsem mohl odložit kolo a odbelhat se do převlékacího stanu. Byl jsem rád, že po sedmi hodinách od startu mám za sebou dvě třetiny závodu a už mě čeká pouze závěrečná procházka městem.

Běh je rozdělen do 4 poměrně rovinatých okruhů plus doběh do cílové rovinky. Běh začíná po cyklostezce na ostrově a pokračuje do samého centra města. Z počátku se běžecká trať klikatí úzkými uličkami, kde je výborná divácká kulisa, která každého žene kupředu. Člověk se pokouší o běh, přestože je úplně na dně (vlastní zkušenost ze třetího okruhu). Po nábřeží se doběhne do rozsáhlého parku a po většinu běhu se obíhá jezero nebo se běží na nábřeží Dunaje. Velká většina trati je částečně schovaná ve stínu což ve třicetistupňovém parnu ocení každý. Občerstvovačky byly bohatě zásobovány. Na každé byl k dispozici led, kterým jsem si průběžně plnil nohavice, abych trochu zmírnil bolest ve stehnech. Na běhu se konečně projevil ironmanský double a poměrně rychle mi „došlo“. S přibývajícím časem mi na trati přibývalo chodících či maximálně joggingujících kolegů a přestal jsem se cítit osamocen v davu běžících.

Na začátku 4. kola jsem začal kalkulovat, jak rychle budu muset „jít“, abych dokončil v neturistickém čase, tedy pod 12 hod. Stopky byly nesmlouvavé a celých více než deset kiláků jsem musel dřít na maximum. Nakonec to byla pohádka s dobrým koncem a pár vteřin před dvanáctou (11:59:14) jsem dostal svoji patnáctou finisherskou medaili. Po sprše v maringotce jsem se odbelhal do masírovacího stanu, kde bylo připraveno snad padesát masérů. Očekával jsem desetiminutovou rychlovku, ale masér se mi věnoval celou hodinu a rozmasíroval mi jak nohy, tak i záda. Závěrečná finišer párty se dle mého názoru moc nepovedla neboť buřty a suché housky asi nejsou tím nejlepším, co by hladový ironman chtěl pozřít.

Radost pořadatelům i domácím fanouškům udělala hvězda první velikosti v podobě Farise Al-Sultana, který si zde připsal premiérové vítězství (8:13:37), když ve čtvrtém kole předběhl krajana Andrease Böcherera (8:18:28), který byl dlouho ve vedení. Na třetí příčku se na běhu propracoval Nils Goerke (8:22:53). Ani v ženském závodě se překvapení nekonalo a dle očekávání zvítězila domácí favoritka Sonja Tajsich v čase 9:09:46.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem za povzbuzování na trati i mimo ní.

Text: David Sajner

Archiv

Počasí

In-počasí

Návštěvnost

TOPlist